Jj, je to tak ... nejsilnější hybnou silou je nenaplněná touha ...každý máme ve hvězdách nějakou tu svou, specifickou ... stříbrným písmem napsanou ... a může mít různé podoby i tváře, a nepomůže zapsat si ji do diáře, tu do srdce a duše nutno vstřebat, pochopit, odpustit, opustit ... a už se víc nebát ...
Možná jsi věčný poutník
mezi hvězdnými světy
a věčnou máš touhu nalézt se
v deštném zrcadlení.
Ten, kdo je nejdál
Tvou duši nejsnáz změní
(snad právě proto, že tato touha nedojde naplnění ....).
Krásně jsi to předestřela ve slovech ... určitě se k (nejen) této Tvé básni vrátím ... za ST ...
22.11.2010 03:04:00 | Bambulka
Myslím, že štěstí i láska chodí samo-
nevoláno
řekne z čista jasna
zde jsem, chceš mě, ano?
18.07.2010 21:45:00 | s.e.n
na dotyk spjatý
se tvým osudem
v odéru potu
všedních dnů
jak protichůdně
zní tvá slova
"Ten, kdo je nejdál
mou duši nejsnáz změní."
***- ... tak čert vem duši
a já pak tu tvou ti z těla
... z lásky vymlátím ... :-))
prozatím ...
*
16.07.2010 09:28:00 | HarryHH
Úžasná pocitovka, že Ty jsi se při psaní toulala mojí duší... moc se v ní vidím...
14.07.2010 01:41:00 | labuť
Moc hezoučké, procítěné.))
Možná jsem věčný poutník
mezi hvězdnými světy
a věčnou mám touhu nalézt se
v deštném zrcadlení.
Ten, kdo je nejdál
mou duši nejsnáz změní.
13.07.2010 21:42:00 | carodejka