..In Continuo..
..In Continuo..
Anotace: HOMO HUMUS, FAMA FUMUS, FINIS CINIS /Člověk, toť hlína, sláva dým, konec popel - neboli člověk se v hlínu mění, sláva nic než dým není a popel je života ukončení/
V náhodě děje.
/Stejně jako Krist/
Snaží se dýchat, myslet, pít a jíst
Do žití spěje…
Navštíví mnoho zemských míst
Když štěstí přeje
/a to se musí připočíst/
Snaží se přežít, chodit, mluvit, číst
Plaší své beznaděje…
Člověk se zrodí vnitřně čist
I aura jeho hřeje
/však, kdo si jím je vůbec jist?/
Snaží se vidět, slyšet, tvořit, hníst
A kráčet do naděje…
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Až budu jen popelem v dlaních
vím dozajista
jak křišťál čistá
už neporaním
přivinu se k zemi
a všemi trny
i plátky okvětními
opět rozkvetu
ST!
14.07.2010 21:22:00 | hašlerka
Když ti to šumí takhle pěkně ve vedrech, jaké to asi bude za zimních plískanic! Už se těším! ST*!
14.07.2010 17:23:00 | Zasr. romantik
Mbonitko - děkuji:
za přenádherný komentář
za moudrá slova pramenící z Tebe
za pohled plný dobra, v němž se zračí zář
za srdce, které pro druhé je chlebem
za Tvoji neskutečně vlídnou svatozář
za pochopení, jež se pít dá jako voda s ledem...
14.07.2010 13:02:00 | šuměnka
Mám vnitřní pocit
že jsem jen hlína
co se mezi prsty drolí
podobně jak solí se chléb
u hradeb stojím
a vzhlížím k nebi
v něm čtu
odlož ego
stejně jsi nic
dej lásku
leť
na měsíc
brkej přes kameny
unaveným dej pít
v očích nech usadit klid
vadnoucích rozrazilů
sady naroubuj dobrem
a zem pak přijme Tě
s náručí otevřenou
ozdobenou diadémem mařinkovým
v§ní i chutí
k spočinutí..
ST
14.07.2010 12:49:00 | Mbonita