Opilcova cesta domů

Půlnoc se kvapem blíží
a mně se oči klíží.
Svit měsíce provází můj stín,
stín bez tváře a bez výrazu,
silueta bez nejmenšího kazu,
až podivuji se nad tím.
Zvuky lesa, poryv větru,
takový co bývá v metru...
Husí kůže - je to strach?
Mám lavičku na dosah
Ulehnu a zavřu oči
Hlava se mi z toho točí
Hele, mžitky před očima,
jé, no vida, to je prima!
Uvidím, co bude dál.
Šinu si to podél řeky
Co se zchladit? Břeh je mělký
Labuť na mě syčí vztekle...
Ocitl jsem se snad v pekle?
V hlavě mi řve nějaká vrtačka...
Dojít domů, jó to bude makačka.
Už mám toho všeho dost
a hlad, že snědl bych i lidskou kost.
Domov, ten je v nedohlednu,
má naděje klesá ke dnu.
Jak rád bych vrátil čas...
nejspíš opil bych se zas.