Psychiatrická léčebna

Stádo duchů, v řadě nastoupeni
Poslušně čekajíc na vykoupení
Bonbóny bez chuti žene voda vpřed
Snesitelnější zdá se zas na chvíli svět
Žel není úniku, cesty zpět

Doktor mikroskopické velikosti
Ničí buňky, však je jich dosti
Zbavuje emocí
Léčí nemoc nemocí
S úsměvem praví, že jen snaží se pomoci

Když účinky pominou
To už začíná nový den
Otupělý ten stav zdál se jako sen
Však jeho další chod se podává
Jako odměnu sestřička bonbónky rozdává
Jeden za druhým se tomu pomalu oddává

V tělech bláznů uvězněni géniové
Dávno to, co spadli do jámy lvové
Žijí už jen sami ve své hlavě
Vždy procitajíc právě,
Když další dávku polykají
Zbývající buňky pomalu umírají
Kdo ví, proč samy sebe popírají
Dveře do další fáze
Se se skřípáním otvírají

To je od nich milé, že polštáři vystelou pokojíček
Bez oken, se dveřmi na kouzelný klíček
Kde teplo je, ticho a klid
Jaký to útulný bez oken byt

Spousta nyni spokojených se zprvu pobytu bála
Mysl odolávala, držela jako skála
Ale kdo by nechtěl medicínu, co vše spraví
Co nakonec i skály taví