...

Chtěl bych Ti vyprávět o svém splínu,
však neměj z toho žádný strach.
Těžko Ti za něj můžu klást vinu,
i Ty jsi jen jednou z malých misek vah:

Samota vchází zavřeným oknem,
další černý listopad, ve kterém zmoknem.
Samota je, když Ti píšu po nocích vzkazy:
spolu jsme nazí ale sami zase nazí.

Samota bují přes zavřené oči,
je to divoké zvíře připravené skočit.
Vzdálená hodina, co mi v uších sténá,
samota je seznam a v něm naše jména...

Chtěl bych Ti vyprávět o svém splínu,
však nebuď z toho smutná.
Prostě jen zase vyžírám hlínu,
prostě jako mi to chutná.