Výlet za italskou renesancí

V srdci Itálie se živí
obchodníci obrazů
s pohádkovými platy,
malíři portrétů
s očima pro detail,
klenotníci s jemnými prsty,
ovšem i krásné dámy,
které se šťastně provdaly,
smetánka bohaté italské krve
. . . . .
Městští aristokraté
jsou pomyslnými stratigrafiemi
italského přepychu,
válčící mezi sebou,
i milující se,
hodnotu života vidí
v kráse umění,
a taky se podle toho chovají,
opatrují všechno pod devíti zámky
a obrazy hltají očima
. . . . .
Snaží se pochopit
v plné hodnotě krásy
dílo Leonarda Da Vinciho
a Monu Lisu
si představují jako
obroditelku přirozené lidskosti,
dámu jejíž tvář je oslavována
v chvále kritiků
uměleckého světa
. . . . .
Da Vinci nebyl jenom umělec,
ale kouzelník, který
předčí všechny čaroděje,
kteří kdy chodili po Zemi
. . . . .
Da Vinciho umělecký odkaz,
ten neumírá
a s každým okamžikem
vzkvétá-jako Kytka,
která se přátelí s flórou
italských zahrad a parčíků
. . . . .
Uchopím tu Kytku
a ozdobím její listy
zlatými paprsky
dám jí napít
z měsíčního džbánu
. . . . .
Budu ji opatrovat
a tichounce hrát
skladbu o našem přátelství,
kde se nezpívá,
ale dozvuky nástrojů
jsou o to dojemnější
. . .
A viola volá:
Má Tě rád,
má Tě rád
. .
Ano, mám Tě rád