Promluva ze sádry

V malé kobce s hudbou,
zlehýnka se dusím.
Nedostal jsem ji sudbou,
jenom to tu zkusím.

Pohledem spásám cihlové hroznoví
a držáky na cigarety.
Kde to jsem, kdo to ví?
Slyším jen cvakat kastaněty.

Kočičí zlato liju si do hrdla
u koblížku malého.
Vybalte si svá malá trdla,
v běhu času stálého.

Vypusťte ty ptáky z klece
a dejte jim volnost.
Ať potěší i ostatní přece
o tu dnešní okolnost.

Že žijem ještě stále,
ať tak, či tak.
A pokračujem dále,
táhnouc ten svůj vrak.

Bez ostychu,bez strachu
a beze ztrát na cti.
Tak pojď jen milý brachu,
oddáme se slasti...

...slasti žití...