Ne? Ano?

Poslední dobou jeden pocit trvá
A to ten tísnivý, že já nejsem já
Mnohý považuje to za blouznění či vjem
Avšak já vím že duch od těla je odtržen
Svázán je provazy zaběhlých kolejí
Co nerozhodně však s vervou volají
Že snílkům není a nebude přáno
a že těžší než večer bude ráno
čest a hrdost dříve znaky matky cti
dnes nevím použít ji jak ni kdy
balen do stejného celofánového balení
opojen minulostí, tím co bylo perfektní
kdy jsem naposledy byl šťastní, skutečně
blokován svízelným pocitem vně
vím lakované je to barvou iluze
měl jsem se stejně zjišťuji v hrůze
bohužel je to to poslední co mi zbylo
tak nehýčkám to co je ale to co bylo
možné střípky spokojenosti dnes
nepřekročí tu hranici, tu mez
kterou jsem vystavil pro dokonalost
uznat chybu znamená ztratit hrdost
tak ve věčném kruhu nespokojen
motám se já v závěsu s nadějí jen
Dospět znamená přijmout svět jaký je
sám sebe při tom před ním skrývaje
Oběť? Zřeknutí se pravdy své? Arci,
raději budu nic, než být tím co nechci
neboť věřím že v ničem je něčeho kus
a dobrý výsledek je víc omyl než pokus.

Vím, že svět, který nepřijmu nepřijme mě
Omylům tedy holduji dnes a denně
Vím, že jedinou mou společností bude samota
Nevydrží ze zásady se mnou ta, ta ani ta
Vím, že jsem pouhý snář bez čtenáře
Uvězněn povědomě podvědomím do žaláře
Vím, že není útěku, není nápravy
Než oddělením duše od těla a těla od hlavy
Vím, že nic nevím a nikdy jsem nevěděl
A pokud věděl pak jsem sám sobě naletěl
A co víš ty? Víc než já? Neobelháváš se snad?
Koukáš se jen dopředu a nikdy vzad?
Nepohybuješ se ve stínech zmatku a nejistoty
Nehledíš do zrcadla a nepochybuješ že jsi to ty?
Ne? Ano?
Ne? Ano?
Ne? Ano?