Hledání všednosti

V hrudi mám svatyni,
tlukotem chrám rozezvučí,
při včerejší noci, která byla vlastně dnes,
ten zvuk při vzrušení, na zavrhnutou společnost.

Ve víře v budoucnost,
ztratil jsem se v přítomnosti,
bez hesel ke dveřím zavřeným,
bez hesel k dnům včerejším.

Jak hluboko, jak jen hluboko,
mohu věřit v přítomnosti bez myšlenek
na prokletou minulost a ještě horší
a mnohem, mnohem nekonečnou budoucnost.

Vždyť kroky mé vedou kupředu,
zakopávám o odpadky všedních dnů,
přátele, které v hroby pohřbívám,
jdu v stopách času budoucímu a vláčím za sebou…
…“bylo“

A vím, moc dobře už vím,
že nikdy více už zde nebudu stát,
pod slzami z hvězd vzdálených,
které moc dobře vidí to, co my pouze hledáme…