Poupě

Ten první pohled
jak vyplašená laň

Ten první úsměv
jak nejtajnější zbraň

To první slovo
jak šepot páry z lesů

Ten první náznak důvěry
a já se bála, že ho neunesu...

První den
nikdy nezapomenu
byl jako sen
a pořád cítím ozvěnu

Až do dneška se táhne
už skoro třikrát Země Slunce oblétla
A mě stále vládne
ta síla, co mi hlavu popletla.

Ta síla je v Tvých očích skrytá
v Tvém hlase, ty má Růže nerozvitá.
V Tvých dlaních, jež ve smutku mě hladí,
v Tvých názorech, co šíleně mi vadí !

Porcelánová panenko...
Poupě...
Princezno ze Snů...

Cítím se hloupě,
ale díky Tobě už neklesnu.

Jsi pro mne vážně velmi moc
Jsi mé Světlo
když životem se krade noc!

Mou duši s tou Tvou pevná vlákna pojí
a neboj, ta už nikdo nerozpojí !

Jsi navždy má a já jsem Tvá...

Má Růže rozvitá...!