Po douškách

Po douškách sypaného čaje
ochutnáváš
tu a tam
hořkost z kraje,

vstřebáváš
kousky ledu,
vedle plavou,
trošku jsi cukl
a zatřepal hlavou

a dál
až v samotným středu,
pomalu ses omráčil,
snažil ses najít
lžičku medu

a přitom by jen cukr
klidně stačil.

Po douškách pohybů
rtů a taky tváře
posloucháš
snová
čtení cestáře,
stránky snáře,
do jednotlivých záhybů
se zahloubáš,
jsou to slova
obyčejného lháře?

Po douškách okamžiků
na slzavé tkáni
i radost zavání,
hledání úniků,
ve vzletech s plaménkem
i bez jasů
vnímáš zklamání
na svazku tenkém
bolest i štěstí uhání
po douškách
rozpitých časů..