Jarmark pocitů

Když ze střech padá kapka deště,
jak náchové knoflíky,
mnoho lidí křičí ještě

Obout si zimu,
upalovat v nedohled,
vyhnout se stínu,
utéct dál splínu

Vášnivě mrazivá čokoláda,
nevšednost dnům dodává,
jako ponurá a deštivá kolonáda,
kde hrdost a pýcha se prodává

Kupců tam je dost,
já mezi ně však nepatřím,
raději si projdu ten bezesný most

Když hrdost křičí na nebe,
je hned celé škaredé
a z ráje našich myšlenek,
čerpá si to nejlepší,
a my jsme hned o poznání chytřejší