déšť

ta cesta byla deštivá
a já doprdele těch myšlenek
co jsem cestou měl
v dešti
všechny jsem zapoměl, jdu se projít na balkón
kterej je ohraničenej
ale prší

jsem zpět
stál jsem celý svlečený
na balkóně
kouřil cigaretu
a vychcal jsem se
na svůj vlastní balkón
kapky dešťe
bičují mé pohublé tělo
kapky dešťe
smyjou chcanky z balkónu
do atmosféry

vlasy jsem si usušil
co jsem přišel domů
stejným ručníkem
kterým se zítra
znova usuším
bez kocoviny
až se vzbudím

déšť
kape a
bičuje
mé pohublé tělo
možná že ježíš
se cejtil podobně

přehodím si vlasy
co zas za ten den
o kus povyrostly
dál za své čelo
bič a svoboda
se pojí
kapky deště
kdo ví
možná, že mě
osvobodí
alespoň
na tu chvíli

skočím do louže a
boty mi zvlhly
tričko už skoro
nepotřebuji
k čemu jsou mi slzy
když venku
kape déšť?

déšť

déšť
kape

možná že nastydnu
a zkapu též

kapky deště
jsou čim dál tim víc intenzivnější
slzy mi netečou
na to jsem moc
opilý


vzpomínám
jak jsem dva dny zpátky
deštěm utíkal
a křičel do blesků
tref mě
však já jsem
nesmrtelnej

netrefil mě

jsem to ale
šťastný déšť

odolal jsem touze
co ze mě
zase kape
s rozdílem
že tobě
se nikdo nevyrovná

jsme jako kapky deště
je jich mnoho, ale
jen dvě
dopadnou na stejné místo