báseň o čase i nečase

den za dnem
už je nepočítám
noc končí
a každý ráno svítá

prší
když to tvrdí v předpovědi
a podle kalendáře na zdi
i datum
vždycky přesně sedí
...
čas někdy pádí a někdy se vleče
tikot mi vadí
když zdolávám v kleče
příšerný
existenční křeče

vteřiny kloužou jak těla hadí
a to mi vadí
...
den za dnem
každý stejně krutý
rozkrájím
je pak na minuty
nikdy a někdy třídím zas
a stále doufám, to se ví
že jednou někdo objeví
kam mizí čas
...
neptat se kolik času zbývá
když tu je, vůbec neubývá
když není, letí jako ďas
ten podělanej čas

ať na věky v pekle zkamení
kdo vymyslel časový znamení
...
snad tomu není vyhnutí
život je sázka s nulovým ziskem
tak divně míjí mě léta tryskem
bez chuti