Časoprostor

Uvnitř hodin jsem chycená
Klopýtám dunami písku
Co mě už celou obalil.
Napříč časem bloudím
Beze stop, bez otisků
A není směr, a není cíl.

Jak suchý list zmítaný větrem
Smýká mnou prázdnota času
Nazdařbůh,
Poutníkem proti své vůli
Bez trasy hledám svou trasu
Bludný kruh.

Jsme sochy z pískovce – bez výjimky
Pomalu měníme se v čas,
Nenávratně se rozpadáme
Dokud nezůstane z nás
Dokud nezůstane z naší tváře
Nic víc než jen hrstka let
A měsíců a prázdných dní,
Pár listů vyrvaných z kalendáře,
Z nich každý první i poslední.

Torza jsou napůl zaváté pískem
Zčásti už věčností pohřbené
Oči se dychtivě obrací vzhůru
Živoucí uprostřed kamene
A tápou odvážně v černých tmách
Dokud se bojácně nezamhouří
Dokud je neoslepí prach,
Divoký tanec pouštních bouří
Co stele nám měkce na dunách.
Navěky spát to láká,
Oči však hledají, doufají, touží
Vztáhnout se naposled po hvězdách.