Noc před bouří

DEN 1.

Na prahu skonu, samoten stál
svůj závod času nevyhrál
holé ruce, nohy, duše
černo-bílo bez retuše

Stopy hladil, přec byl ťat
chtěl nevinou obelhat
v odrazu oka z železa mříž
pohyby ruky na své tělo kříž

Poslední Měsíc, zahlédlo oko
zítra už bude od hvězd nedaleko
rozsudek vydán, tělo se sblíží
s ortelem smrti, bez potíží

Minulost mysl, víc a víc střeží
a za ní nic už teď nepoběží
života konec, čas už se krátí
krev už se do oběhu nikdy nevrátí

V obleku z basy, nejde to spát
zubatá si chce ještě noc hrát
slza z oka, gravitaci podléhá
na vražedníka, deprese doléhá

DEN 2.

Chmuravé ráno, oblaka v davu
těší se bezcitně na popravu
trestanec kroky popohnal vpřed
usedl na trůn, přesně na střed

Připoután háky, pouty a dráty
od hlavy dolů, přímo na hnáty
špongia vlhká, ampérů dost
dnes padne trest, ta naše lidovost

Páka dole, proud se hnal
a to co měl - vykonal!