Nevoláš

Sedím na louce, za zády mám les,
podemnou se rozkládá malá ves.

Čekám, aš mi zavoláš.

Slyším tlukot kladiv a hravý štěkot psí,
všemožné zvuky rozléhají se tou vsí.

Telefon mlčí. Asi něco máš...

Slunce zapadá za hory, už skoro nepálí,
stejně mizí moje naděje a srdce žárlí.

Kladiva dozněla, psi už neštěkají,
a mně dlouhé minuty se zdají.

Přemýšlím, co asi děláš:
Koupeš se, večeříš nebo kredit nemáš?

Usnul jsi nebo s jinou spíš?
Stýská se mi... vždyť to víš.