Lilien

Lilien, květe vonící,
Ty, co znáš světa krajů,
Lilien, co Ti srdcem zní,
co máš ukryto tichých tajů.

Lilien, jméno hodné ctnosti,
uctívaná životem,
Lilien, ze staré báje,
nosíš vesmír v lůně svém.

Bohyně, co v ruce máš
životy smrtelníků,
co láskou v Tobě zahynuli
v jediném okamžiku.

Lilien, příliš krásná
jako úsvit sluneční,
jak rozvlněný obraz vody
co při záři luny zní.

Lilien, Ty paní něhy,
potupíš ženy krásné v prachu.
Co zmůžou proti tobě panny,
s tvářemi barvy nachu.

Co zmůže dívka pošetilá,
v boji s Tebou o muže,
když Ty své černé oči upřeš
a on uniknout nemůže.

Co zmůže dívka jako jsem já,
která nemůže s Tebou rovnat se.
Nenávidí, miluje Tě
a zavděčit se Ti chce.

O Lilien, Ty jsi všem vzorem,
tajemná jsi světa dar.
Pokladem, co skrývá pravdu,
kdo by ho chtěl, čeká ho zmar.