Nálada

V jednu chvíli člověk je na dně
nejhlubší části moře černého
ve druhé pěje bělostné mořské pěně
že neviděl ničeho hezčího

Ač Země kol Slunce stále stejně obíhá
naše moře starostí se přelívá
dle toho jak Měsíc svítí
uklidňuje či odplavuje štěstí

Nedbá barev, tvarů, odrazů
nezná nebe ani peklo
nedbá našich životů
vždyť zde to všechno vzniklo!