dcera plev

okleštěte mě o veškerou mou ctnost!
a hrajte šipky na moje oční důlky!
vždyť ve zrůdnosti sahám do nejvyšších post,
a můj dech vás střílí jako kulky!

V nevděčnosti, tam já přec umím chodit
tak škrťte mě, ve prospěchu lidstva!
svou sobeckostí bych se mohla krmit
a přec bych hladem nikdy nevystydla!

pište mi na čelo, jak hnusně trýzním svět!
jak žeru duše a piju lidské mozky!
když vyjdu na světlo, i skřet by strachem zbled,
vidět v mých očí, jak chodit ohněm bosky!

Pro vás jsem mor a tím as' budu věčně
nikdy dost dobrá, byť pořád vaše krev
mor co tkáň hlodá, vždy, bolně a spěšně
ač jsem vaší dcerou, jsem jak zrozena z plev!