Epitaf

do závojů z tenkých stínů
ponořím se
potom zhynu
když ukradneš mi dech
vzlétnu výš
s křídly na zádech
rozplynu se v tůni hadí
jež hříchem
duši svádí
v hádance tajemství
dojdu tělem
k šílenství
rozkrájím se ostrým nožem
rozletím se
do měsíčního lože

měsíc staví z kousků světa
úplněk mé rány tiší
po mně zbyla jedna věta
kterou nikdo neuslyší