DOBRÉ RÁNO, PAŘÍŽI

Sněhem zaváté dřímající teskné srdce,
na Champs-Elysées dav lidí v hlasu,
chceš vidět radost, mladost lásky přece,
proč ztrácí se myšlenky jako kus vlasu?

Půl tucet černých havraních pírek,
bolest vyráží do stehen i úst,
mladý pijan prohrál v hospodě knírek,
pod mostem čeká ho hlodavý půst.

Na březích Seiny slyšet je hlas hluchý,
nad Notre-Dame vyvstal úšklebný mrak,
v silnici třese se Mercedes žlutý,
až zemře, promění své tělo v brak.

Francouzské víno teče žílou vinice,
Mademoiselle slyší bolest vlastního spánku,
není však moudré z rozkoše vinit se,
to radši propadni do tlamy vánku.

Hustá tma něžná slečno Eiffelovko,
stůněte všichni tím oparem lásky,
slova pak dojdou i Tobě známý ty mluvko,
na tváři přibude lesk další vrásky.

Neznalá světa, světem neznalý muž,
objevil koutek pro zklidnění citů,
žena setřela z úst suchou růž,
zažehlo světlo z ulic do malých bytů.

Dobré ráno, majestátní Mademoiselle Paříž,
vlastně už věřím ve Vaši bědnou krásu,
sama sobě krém z bolu a krásy vaříš,
v tvé náruči bohém i tulák dnes najdou spásu.