Věčný pentagram

Stařec vous bílý,po světě bloudí,
V ruce jen hůl,pořád hledá a loudí,
Hábit až k zemi a vrásčitá kůže,
Pohled jak trn,ale duši jak růže.

Na hrdle osud svůj jediný nes,
Hvězdu,pět cípů,ta spjata s ním jest,
Jen běda tomu kdo chystá na něj lest,
Ten pak jeho břímě bude na bedrech nést.

A náhle z křoví na něj vyběhl kdosi,
„Dej mi co máš a jdi si po svých“,
Stařec nic neměl,tu zloděj dostal vztek,
Srazil starce k zemi,až si na kolena klek.

Medailon starcův mu strhl a vzal,
Tu stařec zapotácel se na zem a spal,
Spal spánkem věčným,pokojem svým,
Tu zloděj proklel se osudem nezvratným.

Život věčný na svou hruď vzal,
S medailonem i jeho prokletí převzal,
Teď nemůže zpátky,raděj by poslal ho dál,
Teď si jen říká,proč já ho jen bral.

Teď stařec,vous bílý,po světě bloudí,
V ruce jen hůl,pořád hledá a loudí,
Čeká na spásu,čas nehraje roli,
Pro život posmrtný dal by cokoli.