Chmury

Stále usměvavý a věčný optimista.
Raduji se ze života a z věcí prostých.
Náhle však zahraje nešťastný pianista,
Já udělám krok zpět a k životu mám ostych.

Nevzdám se hned, mám pevnou vůli.
Pak ovšem smutek udeří zas.
Cítím jak uvnitř má duše se půlí.
Oči mé pomalu ztrácejí jas.

Kolem jen zvláštní šum myšlenek slyším.
Zrakem svým zírám upřeně vpřed.
Právě teď cítím jak od všech se liším.
Pochmurná nálada je jak prudký jed.

Co je to za pocit, který mě svírá?
Sám sebe pro sebe chvíli chci mít.
Černobílý svět mi dveře otevírá.
Jako hlemýžd v ulitu chtěl bych se skrýt.

Je nesnadné uniknout ze spárů smutku a osamění.
Však nikdy se člověk nesmí zbaběle vzdát.
Stále je potřeba doufat, že vše se k lepšímu změní.
Věřit, že na světě nás má někdo rád...