...

Té básni táhne třetí rok,
nemá rýmů, nemá slok.
A tak ani já nebudu vše rýmovat...

Psala ji básnířka zvláštního stylu,
Quicksilver, ženský rod aprílu.
Před ní ve slovníku chybělo slovo „emoce“

Nevím už, zda takhle přímo
říkal jsem si: „Ach Ty Káčo, to je mimo“
Když čítal jsem ty její řádky

Marnivá pýcho, marnivá touho,
proč trvalo to takhle dlouho
Než vrátil jsem se k tomu jejímu výkřiku

Sype se sůl na mé rány,
tak dlouho chodím kolem brány
alespoň do jedné její krajiny, jež nedokázal jsem poznat.