V Normandii s elitou ( v no se)

Dělali jsme ohňostroje,
pro děti,
a to nemáme v prackách,
ani nástroje,
ani lopatky,
na smetí.

Sbírali jsem na břehu
Normandie,
nespleťte se prosím!
Břeh v Evropě, ne v Americe
tam je Bolivie,
jen říkám, já vím...

Sbírali jsme tam
miny po válce,
v té, kde Německo bylo druhé,
já, Rommel, ale i Marx a Bach...
pravda, občas jsme plivali na pulce.

Chodili jsme v sólech,
jako se tančí v bálech
např. u Ludvíčka, a psali vulgárni
psaníčka do písku,
pro cestující z New Yorku,
co letí na blízku.

Šostakovič měl kladívko,
a že tam ta, je dutá,
že zazpívá Tea for two
jako sudá,
ale musím pak udělat
aplaus ze rtů.

Poskladal ty Erwinovy helmy
do řady a začal hrát
jako na xylofon,
ale žalovníček žaloval
do Rakous, až rozžhavil telefon
(Adu nesmí nikdo srát)

Bach: pujč mi kladívko,
zahraji vám tu svou fugu.
Tu otrhovačku smál se Dymi,
"Johan, běž radši sbírat hřiby!"
Vy jste nám jen ladili nástroje

O rád vzpomínám na tu dobu,
ještě než jsem ležel v hrobu,
když jsem sbíral s elitou
miny, co zabíjely lidi,
protože ještě žili,
a ještě tady byli.

Protože pero je silnější než meč,
odpuštění větší než hněv,
humor je kořením života,
a úsměv na tváři jahoda,
Bolest, ta je jen dočasná,
a noc nikdy ne bezesná...