3 MUŽI

Říkejme mu jednička,
tomu muži,
který nám měl říkat zlatíčka,
tomu muži,
co v ruce nesl růži
a úsměv na tváři.
Ne, nebyl to on,
co s ním nebe zazáří,
nebyl ten pravý,
to on zavedl nás na scestí,
do těžkých pasáží.
Byl to on,
co se naposledy smál
a mě ten den dětství vzal.
Pak přišlo jaro,
nový čas.
A to, co se stalo,
změnilo můj život zas.
Přišel on a mezi dveřmi stál,
nevinný pohled, který nás klamně hřál
a už tehdy mi všechno bral.
Jako dítě malé,
neznalé světa,
přála jsem si,
ať je s námi stále.
Pak ale náhle v srdci bodá věta:
,,Jsem hráč a už dlouhá léta."
Tak to byla a stále je - dvojka,
do stanice Zánik spojka.
Ale je tu ještě někdo,
kdo se do života mého dere,
možná to ani neví,
ale poslední dětské naděje,
mi tímto bere.
Ano, je to třetí muž.
A já se ptám: ,,Nestačí to už?"