Sněžím

Záclony v oknech zčernaly, a stíny
Se na mě sápou ze všech stran
A na skleněnou tabuli v okně hraje
Staccato noční hurikán.

Svět se mi scvrk na zbytek prostoru pod dekou
Jedině tam se dá ještě schovat
Už není kam utýct. Už dimenze
Přestaly existovat.

Ráno snad budou zas, i já budu ráno
Život jak bič mě požene dál
A nutit utíkat lesem i pouští
Přes šutry, trní, přes temena skal,
A proti proudu brodit se peřejemi
Dokud nepadnu,
Slabá a němá
Do prachu na kolena,
A potom držkou k zemi.

V noci tři dimenze nestačí,
Možná šest,
S očima do nebe se ptám hvězd
Jestli se svět ještě otáčí
A jestli jo,
Kam se koulí?

Jsem,
Či nejsem to já,
To tělo, co tu leží?
Vteřiny míjí, čas do mě buší
Jak vlny do pobřeží.

Zůstanu
Ve stejné poloze
Dokud mě eroze
Nerozloží.
Vítr mě
Pak zvedne k obloze,
Koukám, jak uboze
Pár zbytků z mého já
Dolů
Sněží.