Oni

Jdeš kouzelnou alejí,
rozhlížíš se okolo,
vidíš lidi jak se smějí...

Proč by Tě to bolelo,
jsi stejný jako oni
myslí si,
ale Tvá duše slzy roní...
Je zmatená,
osamocená,
ale koho to zajímá..

Jsi jen pouhopouhý hráč,
hráč mezi všemi..
Nikdo však neslyší ten pláč,
proč by měli..

Jdeš tedy,
kráčíš potichoučku,
tu lidé se sbíhají do menšího hloučku..

Probírají nějakou událost,
jdeš blíž-posloucháš,
najednou se v tobě vzedme zlost,
když se snažíš promluvit,
dostihla Tě minulost..

Ta,jenž není Tvá,
ale na každém rohu se skrývá,
čeká,než v něžném příšeří,
opět surově udeří.

Popojdeš kousek dál,
všimneš si osoby,
někdo by se bál
-vždyť není z naší doby..

Odvrátíš pohled,
na to podíváš se znovu,
osoba už tam není,
otáčíš se nazpět.

Potkáváš je často,
nadělil Ti snad někdo vlohu?
Těžko říct,
je jich spoustu
a Ty musíš kousíček po kousku
skládat k sobě a dřít..

Nikomu ani muk!
zní ti v hlavě..
a Ty poslechneš,
dokážou totiž spoustu věcí hravě..