Má hvězdo

Pro ostatní kousek oblohy,
Pro mne celý vesmír.
Proč věci nemohou doznít své podoby,
Proč srpek měsíce,proč není celý.

Leč kdy celý je,já jsem vlkodlakem,
Krví zalitý je zrak,
Já sápu se po mase z tvých hnát.
Promiň mi.

Tvůj svit svit žhne vskutku velkolepě,
Leč v dáli jest,
Sáhnouti na tebe nemoha,
I když se zdáš býti na dosah ruky.

Tak co to má smysl,
Jen dívat se mohu na tebe a snít,
Vždyť žádný není.

Tak co to má za smysl,
Chci bdít,
Tak proč pěješ mi ódy na kutě.

Tak co to má za smysl,
Chci žít,
Ale ta jiskra,ač žhnoucí,
stále mi uniká.

Jen pohlednout mohu na ní,
Jen vzpomenout mohu na ní,
Leč nemohu jít za ní,
Má hvězdo malá,veliká.