Propast lidských duší

Anotace: stačilo by jen, odhodlat se ke skoku a stejně jak oni věřit ve spásu...

Stojím nad propastí,
sleduji šum podemnou.
Lidská těla, propadlá neřestí,
mysleli, že spasí se vírou.

Blíží se konec, zhoubného bytí -
rasy lidské.
Tiše se té ironii směji, neb vím -
nikdo nebe nemá jisté.

Všichni ti, kdož věří,
dojdou zatracení.
Neb své duše marně svěří,
těm, jenž nezajímají...