Bylo i líp

Prý čerstvé ovzduší,
jenže víš
uprostřed těch tich
tak moc mě ruší
ten opilý smích
tam venku.

Ve stropě hlavu,
hluboká jáma,
já nečetla,
jen ty písmenka,
některá v davu,
tlustá nebo tenká,
jiná se připletla
a taky pár jich
byla sama.

Velcí vedli,
asi mámy
a za nimi malí
poslušně cupitají,
někteří vybledlí,
vyčerpáním sténají,
ostatní v dáli,
zůstaly samy.

A pak konečně ztich
ten odporný smích.