Anotace: Povstanu z našich kořenů... jsou jeden jako druhý... až příště půjdu okolo, spočítám letokruhy... Tátovi.
Taky silná záležitost. Co se mi (mimo jiné) na tvých básničkách líbí je, že plynou, nedrhnou. U některých, zejména mladých autorů, mám pocit, že rýmy z jejich básniček trčí jako ostny z dikobraza. U tebe ne.
19.05.2006 10:22:00 | JardaCH
Milá Renatko, tohle dílko je dokonalé a dnes v něm částečně vidím slova přímo pro mě.Omluv prosím, že tvoji báseň vztahuji k sobě, ale dnes mi tak trochu ukázala část mého já. U mě to je se solí trochu jinak - místo aby zmizela do čerstvých ran mi ji vtíraj. Křičím: křič, válči, nenáviď mě, ale stejně já se nepodlomím. Lidi mě nenávidí, proč to sama nevím, nevím ani to proč si nůž do ruky vrážím... vskutku nádherná báseň, a je milé, že jsi ji darovala otci, to o tobě mnoho vypovídá. Mnoho dobrého
21.02.2006 12:33:00 | Inies
Válka contra filozofie...., to je vždycky něco úžasně nenapodobitelného...., něco, co uvnitř nosíš Ty. Jediná.
Je to duše a ta Tvoje se dotýká hloubek i jiných srdcí včetně mého... Jsi nenapodobitelná stejně jako Tvé básně.
Ve verších, Renatko, tam pluje život Tvůj.
Děkuji!
20.01.2006 21:00:00 | Jasmin de Paris
Tohle je hodně hořké a syrové ( a o to pravdivější).Je dobře,že povstaneš ze svých kořenů,ale uvědom si ,že jedním z nich je ..i Tvůj táta.
04.01.2006 10:22:00 | Branwen1