Otázka smrti

Stojíc uprostřed pralesa,
Hledám odpověď,
Na otázku,jenž mi v hlavě leží,
Světe zodpověz.

Odpověď mi,která stezka domů vede
A kterápak mne zas do hlubin mysli svede.
Kterápak rozhodnutí správná jsou,
Kde pravdy bez lži vyplujou,
Na povrch mého vědomí.

Na povrch mého vědomí,
kde čas mne svou vládou ohromí,
Zalknu se v bílý den.

Ticho rozléhá se v pokoji,
Hodiny tiše tikají,
Prázdno,chlad,uprostřed na židli,
Světla očí doznívají.

Zalknu se v bílý den
A hledám odpověď na otázku,
Čím to se život lomí ve smrti.

Zalknu se v bílý den
A světe zodpověz
Proč dnes mé úmrtí.

Černý jezdec ke mne přilétá,
Na oři z onoho světa,
Nahýbajíc se ke mne,kápi pozvedá,
V jeho očích sečetly se má léta.

Léta má poslední,
Světlo svíčky rozední,
Na mém mramorovém loži.

Tu uhasl plamen,
Dým vane do vzduchu,
Smrt řekla amen
Dění změní se v potuchu.

V potuchu ponurou,
Vítr mne vane do nebes,
Potuchu opilou,
Duše odešla od těles.