Pinochio

Pinochio na kameni sedí,
Vedle něj řeka.
Pinochio do ní na sebe hledí,
Řeka do propasti stéká.

Pinochio má dlouhý nos,
Však odraz v řece je bez viny,
Ty hodným chlapcem seš,
Proč lže mu řeka?

Pinochio má dlouhý nos,
Hrábne rukou do hlíny,
Blátem rozčeří lež,
Krůpěj žalu mu po lících stéká.

Krůpěje padají společně s řekou,
Společně doufají,
společně tečou,
proti proudu oblak.

Prameny vlasů stékají
Do víru myšlenek.
Závěsy vod padají
Do bdělých domněnek,
oblaka tvoří soumrak.

Pinochio šeptá do vody
Své malé tajemství
A proti proudu řeky,
Trhají se oblaka.

Krůpěje nebe padají,
Slza na líci usychá,
Duha pluje proti proudu řeky,
Lež pod vodopád utíká,
Do víru domněnek.

Voda se jasní,
Hladina tiše pluje
Proti proudu duhy.
Nos zmizel,
Pinochio procitnul.