Po citech

Stroze
tvá chůze,
když procházíš,
kroky co zebou,
komu scházíš,
stínům za sebou?

Trošku
cesty se zúží,
když tak kráčíš,
teplou husí kůži
pomalu smáčíš,
jakou teda má
husa pokožku?

Zejména
ve svým snění
na tebe útočí
to co není,
a ty ze jména
neumíš číst
a tak se snažíš
vyčíst z očí.

Ponětí,
jak jdou dny
občas vrchol nebo dno,
my v nich oběti
jdeme vstříc
závěti
a časem všem
je nám jedno
věcí víc,
ale po citech
se nikdy neslehne zem..