Chaos

V soukromí svého
vnitřního vězení
dusím se splodinami
vyhořelého štěstí.

Schoulím svou duši
pod děravé paraplíčko
a s apatií přihlížím,
jak sžírá ji kyselý déšť.

Topím se v krvi
a mízním moku
všech padlých hrdinů
mých uplynulých let.

Utíkám loukou kopretin
a ustavičně zakopávám
o zdechliny všech ideálů,
které ve mně kdysi žily.

Jako špína za nehty
moje milé dětské lži.

Devadesátá sedmá čokoláda
a sto čtrnáctý joint.
Osmdesátá prvá láhev rumu
a proklatá apokalypsa ega.