NÁVRAT K FANTAZII

Poskládej malou mozaiku snů,
sestav si třeba schody do nebe,
neboj se nešťastných dnů,
každý má něco do sebe.

Nauč se smíchem léčit,
rány už ani nesčítej,
ruka podá Ti péči,
jak miluješ raději neříkej.

Projdi skrze své viny,
svou kůži netrhej dál,
k večeru přijdou stíny,
proti nim já budu stát.

Nemalá kapka z moře,
pohladí Tvojí duši,
nesmíš se klanět hoře,
když spánek Tvůj ruší.

Neštěstí a předsudek znám,
však zkouším znovu snít,
mám totiž bezvadný plán,
celou noc budu bdít.

Sestrojím city krásné,
co srdce něžně mi spálí,
uslyším tóny spásné,
co moje duše chválí.

Zastavím třeba i čas,
zavraždím krutou pýchu,
přetrhnu sobě si vlas,
pak propadnu velkému smíchu.