Noc VII.
Noc VII.
a tma přistoupí blíž
spustí se provazy slov
co dávno znáš a víš
pak bez otázky
hlavu zakloníš
a odněkud z dálky
je slyšet zvony
údery jejich srdcí
o kovadlinu času
neúnavně buší
i tak se věřit musí
že rozpraskané rty
v závějích snění
i touhou zkřehlé sny
zas chvějící se dlaní
oprášíš…
Komentáře (15)
Komentujících (14)
Doporučit
Tisk
naplnme cisi tim nektarem ziti..
utopme temno a prazdnotu..
slunko nam kazdy den aspon chvilku sviti
a noc..dostane za usi..
pak bude sekat dobrotu .o)
12.09.2010 08:47:00 | Bean
Hm,opět mne dojímáš a opět v sobě mačkám slzu a zároveň se sladce usmívám!:-))) ST
14.08.2010 23:57:00 | ilona
Jejku, tahle opravdu víc než úžasná! Skvěle podaná, Tvá hříčka slov mne vyloženě spoutala. ST!
10.08.2010 06:06:00 | NikitaNikaT.
snad naděje hluboce a jemně vyjádřená na mě dýchla.. st.. používáš krásná slova, krásné obraty.. a jestli jsi noční sova, tak to já znám, jsem taky sova.. miluji noc a její kouzlo.. to se to pak píše básníku, no kdo umí ten umí..
06.08.2010 00:34:00 | zelená víla
Bezhvězdně šedé nebe nad Karlínem
noc sladce oddala se touze
někdo se prošel před tvým stínem
rty rozpraskané líbal dlouze.
Míro, krása...ST!
05.08.2010 23:35:00 | hašlerka
"i tak se věřit musí
že rozpraskané rty
v závějích snění
i touhou zkřehlé sny
zas chvějící se dlaní
oprášíš…"
-st
05.08.2010 23:03:00 | Juraj Hrom
Zakláním hlavu,
na nebi Velký vůz,
ten Rols Royce plný snů ..
jen nastup a svézt se zkus ...
ST!
05.08.2010 16:47:00 | jita.1965