Čarodějka

Oči mé, jak temných mořských hlubin chlad.
Můj milý, odvaž se do nich zadívat.
Jednou jen pohlédneš,
v kouzla má propadneš.

Rty mé krví sladkou jsou zbarvené.
Můj milý, přistup jen blíž a okus je.
Jednou je okusíš,
nenasytnost v sobě probudíš.

Vlasy mé černé, jak křídla havranů.
Můj milý, pojď jen blíž, zahoď svou obavu.
Jednou mé vlasy pohladíš,
do bran temných čar vstoupíš.

Hlas můj, jak divé vichřice sténání.
Neměj strach, můj milý, žal tvůj daleko odhání.
Poslechneš-li jednou můj zpěv,
roztrhá srdce tvé, jak divý pes.

Tělo mé, jak bledý něžný luny svit.
Netoužíš, můj milý, něhy mé okusit?
Okusíš-li jednou však,
nebudeš již nikdy jinou milovat.

Já jsem čarodějka tvá, nočních přízraků královna.
A ty, můj milý, v mé moci jsi až do rána.
Do rána brzkého, kdy svět ovládne sluneční zář.
Ale ty, můj milý, se s jeho svitem již neshledáš.