Chaos v hlavě

Když hvězdy svítí na bílém poli,
a modré vrány poletují sem a tam,
jabloň je posetá krvavými plody,
přemýšlím, co z toho světa mám.

Paní v Černém, s krásnou kápí,
lechtá mě po mém rameni,
já se jen usmívám, že čas se vrátí,
kdy jméno mé bude vytesáno v kameni.

Stále se usmívám,
jen mráz mě trošku ruší,
nejistoty ale nezkrývám.....,
Paní v Černém rozebírá mou bolavou duši....


Po stropu pokoje běhá stín,
v kapse je můj kovový Přítel,
ale já vím, co s ním,
kousek od skříně motýl pase jetel.

Přítel s Černou Paní
rozehráli první tah,
můj pokoj je plný stříbrných laní,
přeskakují žlutý svah...

Stéká na zem bublající potůček,
já se zájmem ho poslouchám,
V uchu škrábe pár hezkých slovíček,
vzniká kolem vody krásný chrám...

Křeslo mě hřejivé objímá,
v loužičce na zemi je matějská pouť,
má mysl nic nevnímá,
zahaluje jí fialová poušť.

Propadám se čím dál níž,
letím stále temnotou,
jsem k Paním v Černém blíž,
přivítá mě ostrou metlou...