nic

kouř zavanul s větrem
otrávil vzduch dehtem
a zavoněl mi jak tvůj smích
mou mysl kalnou vínem
z mé samoty splínem
zatemňoval čím dál víc

Ještě žes říkal ta slova
krásně, něžně, znova
ta tvá jemná vyznání,
ještě žes mě hladil
můj smutek zdárně mařil
a hned mi bylo zase líp

že prý já a žádná jiná
tvá jehla v kupce sena
tvůj démant v hoře břidlice
po něžných slovech činy,
však hned po tom zájmy jiný
máš hotovo, tak adié!

škoda žes říkal ta slova
tak krásně, něžně, znova
ta tvá jemná vyznání,
škoda žes mě hladil
a pak moji víru zradil
z mé duše zbylo ...zase nic.