Kraj netopýrů a hrdinů, jejichž prach chutná jako sůl

Ústup slunce za horami,
za hřeben, který paprsky rozčeše,
v noční mlze jsou netopýři potvorami,
krev z jejich pramenů úžlabinou vyteče.

. . . .

Tam, kde netopýři chodí pít,
v cárech mlhy, za úsvitu měsíce,
slézají se kouzla ve snaze se nepobít,
zahnané daleko od černého světla svíce.

. . .

Kdo zahnal strach,
jaký hrdina ho udolal,
po něm zůstal prach,
na němž dravec si hodoval.

. .

A prach hrdiny chutná jako sůl,
je slaný a je zapotřebí,
odváděný čaroděj, nabodnutý na kůl
Ti poví, že majitel už o tom neví

.
Je to pochopitelné,
a čaroděj, který mluví
za hrdiny, vždy říká pravdu