Snadný je opouštět...

Řekni mi,
co nikdy nebudem.
Řeknu ti,
že jsem nenáviděla,
jak se na mě díval...

A nemyslela jsem,
že ho opustím zrovna dneska.
To ráno s sebou přineslo samotu...

(Chtěla jsem odejít a už mě to ani nemrzí.)

Měl to být pohádkový život.
Ale teď když znám pravdu,
už o to nestojím.

Stejně oba víme,
že pohádky nemají vždycky šťastný konec.

,,Promiň, ale zase nebudu doma.“
příliš často jsem před ním utíkala.
A stála jsem sama v dešti,
abych ho ze sebe smyla.
,,Ale budu tu brzo...“

Tak mi řekni,
jak snadný je opouštět,
když se probouzíš s pocitem,
že něco chybí...

(A on tuší, že už se nevrátím...)