Jinak...

Prstem přes černou zeď,
každý den se stejnou šedí.
S nápisem HEROINE,
když tváří se, že vědí.

Mezi prsty další cigaretu,
co příliš rychle shořela.
Jako naděje...
z půlnočního kabaretu,
kde ta tajemná lady,
pohledem mě sváděla.

A byla jsem to já kdo věděl, že se díváš...

(Bylo to všední,
jako načechraný životy barbie
a jejich značkových tašek.)

Brouzdali jsme vysokou trávou
a já se ptala proč...
se zdáme jiní?
nejsi trochu víc chlap?
jí podléhám i když bych neměla?

Tohle ráno mi nesténalo do uší.
A bez tmy se nebylo kde schovat.
Někdo totiž tvrdil, že se nesluší,
milovat se trochu jinak...