Cesta

Ležíš na posteli a opakuješ o pružnosti- pevnosti
a slyšíš jak, za tuze tenkou zdí,
si pod peřinou dva spřádají z nitek radosti.
Kde ta tvoje teď asi spí?

Vstaneš a v koupelně si pustíš sprchu.
A sakra, studENAAAAA!!
Bojler jedna...

Plazíš se ve špíně, abys mohl žít,
Jsi mozek státu!!!
V práci přes sobotu, neděli.
Já už to chápu!
Tohle je vážně ( ).

Pro pár písmen u jména,
pro skleničku zkaženého vděku
pro čistý slipy a teplou postel.

Pro opilý večery a rána,
pro smích zlatému věku,
pro ni a bílý kostel.

Hledáš ty sny, tu pýchu,tu hrdost...
Kde as jsou?
Snad tam,kde je most,
nebo kde opilci tancujou?

Povinné visity u jejích rodičů.
Co oni chtějí?
Tolik prověrek, abys mohl žít.

Přežít...

Jasný, až najdeš job
a první robě se objeví
bude to fajn.

Hezká naděje...

Že je pelyněk hořký, tak ať.
Po letech tě pelyněk překvapí chutí,
chutí jako cmel. Budeš jej mít rád.
Poznáš, že nostalgie je krásná děvka,
která sladkými rty od jahod vzpomínat Tě nutí.

Všechno co uděláš se změní, změníš se i Ty...
Smích jako zpěv krkavčí zahladí jizvy.
Dokud nebudeš mít šediny
a nesevře Tě zem,
budeš mít vidiny,
jak křehký byl ten tvůj sen...