konec...

Prázdnota mé srdce zaplnila,
temnota mou duši zahalila,
připadám si jako studna,
vyschlá,prázdná a všem putna.

sedm měsíců štěstí,
avšak drahá daň,
dostávám do hrudi pěstí,
jako umučená laň.

Opět stejná sebelítost,
až trapně si připadám,
sám na sebe,velkou mám zlost,
jak teď asi vypadám?..

Kvůli své chybě vlastní,
ztratil jsem nejcenější,
je to vážně pocit zvláštní,
odpudit to nejvzácnější..

Sám si za tu ztrátu můžu,
ke klidu si vypomůžu,
stačí odvaha a pevný stisk,
blížím se ke konci, je to však zisk?!..