Hladíš, když pročítám si tyhle řádky...
a sleduji kmen kroutící...
teď nemůžu čas vracet zpátky...
vím, že růst je rovnán i vichřicí... :o)))
Díky!!!
05.01.2006 08:01:00 | Cecilka
Pěkné... Ačkoliv si neodpustím poznámku, že tentokrát se mi zdá mnohem silnější obsah než forma:-).
05.01.2006 01:20:00 | Jan Václav Pražský
Tuhle básničku by měli povinně přidávat všem rodičům k rodnému listu jejich dítěte.Aby věděli dopředu, co je čeká...že rodiči zůstanou až do své smrti.. a že až jejich děti dospějí,je čeká pouze přihlížení,protože zasahovat do jejich života už nemohou - neměli by,ať je to, jak chce těžké.Myslím, že znám pocity, ze kterých se narodila tahle Tvoje báseň, mívám je stále častěji- a také mohu jen přihlížet...
04.01.2006 19:12:00 | Branwen1
Říkám si - už ji trošku znám. A znovu žasnu nad tím s jakou lehkostí si umíš pohrávat se slovíčky.
Prostě umíš!!!
04.01.2006 18:45:00 | Mourek