Vesmírem stvořená

Neptunská osamělost houpe mým světem,
jak víc projevit lásku nevinným dětem ?

Černý Lilit muže mi od prahu odhání,
myslíc, že mě tím přeci jen ochrání ?

Venuše maluje překrásnou líc,
mohu já žádat o něco víc ?

Pannenská ctnost nutí mě dřít,
je velký hřích na život klít ?

Rozverné rybky plují si zátokou citů,
kam jsi se schoval, tak přeci jen jsi tu ?

Tichem se line jen srdce tlukot,
z dálky už přichází posvátný hukot,
světlem jasným pěšina ozářená jest,
vydám se tedy na další z cest...