Vakuum VeSmíru

Tichý vzdech,
niterné rozechvění
z hloubi...
Duše? Těla?
Žití v snech,
jasno konce loubí,
náhle oněmělá...
Příliv slov,
co zůstávají
pod povrchem.
Uvězněny, uzavřeny
bez možnosti uniknout,
probudit se.
Zbaveny mnoha strachů,
s nejasnou obavou
vpřed kráčíme
zvolna.
Náš svět?
Vesmír a vakuum.
Těles pohyb ustal.
Jednotlivé symboly
význam mají
v souvislostech,
mezi řádky.
Družíc se k sobě
teď v prostoru
znehybněly.
Každý sám,
osiřele,
přec pospolu?
Bez mnoha
nejistot, krachů
pomalu jdem.
Bdíc? Cítíc? Chtíc...
Realitou, fikcí, snem?
Neobjeveným kontinentům
nadcházejících zítřků
vstříc!